Co je pracovní úraz

Pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Za porušení zdraví se považuje jak poškození tělesné, tak i psychické. Pracovním úrazem je i úraz utrpěný pro plnění pracovních úkolů (nejčastěji uváděným příkladem je zaměstnanec správního orgánu, který byl napaden a zraněn osobou nespokojenou s rozhodnutím učiněným vůči ní).

Je třeba upozornit na omyl mnoha zaměstnanců, kteří se mylně domnívají, že úraz při cestě do zaměstnání se považuje za pracovní úraz. Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět, tedy cesta mezi místem bydliště zaměstnance do místa vstupu do objektu zaměstnavatele, popř. jiným místem učeným k plnění pracovních úkolů.

Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Také jde o dobrovolnou činnost organizovanou zaměstnavatelem, dále o činnost, kterou zaměstnanec koná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, za předpokladu, že k ní nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo není vykonávána proti výslovnému zákazu zaměstnavatele.

V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony nutné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé, nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení, úkony obvyklé v době přestávky v práci konané v objektu zaměstnavatele.

Pokud jde o pracovní cestu, nelze považovat veškerou činnost zaměstnance za úkony související s plněním pracovních úkonů (např. zaměstnanec se rozhodne navštívit zábavní park a zde se zraní).

V dnešní době zaměstnavatelé pořádají tzv. team-buildingové akce. Jestliže jsou pořádány v úmyslu záměrně vybudovat a rozvíjet pracovní potenciál pracovního týmu, sleduje vyšší výkonost a lepší komunikaci mezi zaměstnanci a je kladen důraz na prohloubení motivace a vzájemné důvěry, je činnost zaměstnance na této akci vykonávaná v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Z judikatury však vyplývá, že činnost, při které se stal úraz, musí být součástí plánovaných aktivit team-buildingové akce. Další roli hraje i to, jestli zaměstnavatel určil, že zaměstnanci se těchto aktivit mají účastnit. Zaměstnavatel nemá ze zákona právo nařídit účast na akcích tohoto typu, ale jestliže takový pokyn přesto vydá, není zaměstnanec povinen tento příkaz uposlechnout.

Odpovědnost zaměstnavatele

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech je objektivní odpovědností, k jejímuž vzniku musí být splněny tři podmínky – škoda na straně zaměstnance, pracovní úraz a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody.

Obecně platí, že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dále je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (např. schodiště na pracovišti bylo pevné, rovné, upravené proti skluzu a zaměstnanec na tomto schodišti přesto upadl).

Neplatí to ovšem vždy, zaměstnavatel se může své odpovědnosti zcela nebo z části zprostit. Prvním případem, kdy se zaměstnavatel zcela zprostí, jestliže prokáže, že zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy pro zabezpečení BOZP, pokyny k jejímu zajištění, ačkoliv s nimi byl seznámen a i jejich znalost byla kontrolována a vyžadována. Druhým případem je, že jedinou příčinou škody bylo to, že zaměstnanec si škodu přivodil svou opilostí (zneužitím návykových látek) a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit. Pokud však opilost (popř. stav v důsledku požití návykové látky) postiženého zaměstnance nebo porušení předpisů (ať právních nebo ostatních) o BOZP, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, je jen jednou z příčin škody, zaměstnavatel se své odpovědnosti zprostí jen zčásti. V těchto případech je zaměstnavatel povinen určit část škody, kterou nese zaměstnanec a to podle míry jeho zavinění. Částečné zproštění zaměstnavatele odpovědnosti nastane i v případě, kdy si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví.  Zde zaměstnavatel je povinen uhradit alespoň jednu třetinu škody. Je třeba dodat, že za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

Zaměstnavatel se nemůže zprostit odpovědnosti (zcela ani z části) jestliže zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal (např. zaměstnanec při požáru budovy, ve které vykonává práci, se před příjezdem hasičů pokouší požár uhasit a při tom utrpí vážné popáleniny).

Zaměstnanec, který utrpěl pracovní úraz, má nárok, aby mu zaměstnavatel (v rozsahu podle odpovědnosti za škodu) poskytl náhradu za ztrátu na výdělku, náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a náhradu za věcnou škodu. V případě, že zaměstnanec v důsledku pracovního úrazu zemřel, je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náhradu nákladů na výživu pozůstalých, jednorázové odškodnění pozůstalých, náhradu věcné škody.

 

Máte dotaz?

Vaše jméno (vyžadováno)

Váš email (vyžadováno)

Předmět

Vaše zpráva